HRADČANY V MLZE.

Antonín Klášterský

Jak gigantický matný stín se šeří, co nad městem jde večer, na západu jak v pohádce, jíž sladko se tak věří, věž dómu, vížky, známý obrys hradu. A přes Letenskou stráň, kde žloutnou stromy a zrudlé keře nezachví se zpěvem, a přes řeku, v níž slunce svit se lomí, sám hledím zase, starým dojat zjevem. Tak, Hradčany, vás vidět je mně milo, když hudba listí provází mě říjnem, neb co jste víc i s tím, co ve vás zbylo, než velkým, dálným, pohádkovým stínem? Však dnes i v městě slunce ještě leží, a vy při každém mizíte mi kroku – já nevím, zdali nezřím vašich věží pro bílou mlhu či pro vlhko v oku.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

14. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jitro na Petříně. (Jaroslav Vrchlický)
  4. HRAD. (Antonín Klášterský)
  5. Na Hostýně. (František Táborský)
  6. DVA VĚKY. (Antonín Klášterský)
  7. Stará a nová Praha. (Antonín Sova)
  8. VE STARÉ PEVNOSTI. (Adolf Červinka)
  9. Zakletý zámek. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PRAHA SENTIMENTÁLNÍ. (Emanuel Čenkov)