VE ŽNÍCH.

Antonín Klášterský

Když v poli dozralý se plný sklání klas a líchy hoří mákem, tu, ptáci švitorní, váš také počne kvas, tu radosť je být ptákem! Kam slétne, všeho dost, vše zve a volá naň: Ó pojď si, pojď si vzíti! Neb všemu otvírá se velká země dlaň, by bralo znova žití. By nikdo nehynul, by nikdo nestenal, by všem byl stejný osud, by život šířil se a znikal trud a žal a dál žil, kdo žil posud. Jen, ptáci, sbírejte, to rostlo také vám, ó nech je, hospodáři! Neb oni pěli ti, když z jara sil’s tu sám, pot práce na své tváři. Jen zrno hledají, jež teď se vydrolí, a spadlé klasy marné, ty děti chudiny nech sbírat na poli i ptáky zpěvodárné!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

162. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany. (František Hajniš)
  2. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou (Augustin Eugen Mužík)
  3. ZÁKON LÁSKY (Xaver Dvořák)
  4. V obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PŘED ODJEZDEM. (Vladimír Frída)
  6. NESMRTELNOST. (Růžena Jesenská)
  7. Osení vzchází! Jak rádi jsou rozsévači! (Josef Holý)
  8. VRÁNY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. TICHÉ ŠTĚSTÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. Podzim snílka. (Viktor Dyk)