I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou

Augustin Eugen Mužík

Nic živého, ni pták, jenž větev chudou a bezelistou opustil již dříve, ni zvěř, jež prázdnou povrhujíc hrudou si v zemi stlala lože mlčelivé. Ni člověk, který nejvíc ze všech tvorů pro hrstku zisku spěchá v trud vždy nový, on domů zašel, zamknuv na závoru svou úrodu a u krbu si hoví. Co zbylo? Nikde hlasu neslyšeti, jen vítr bídně šumaří a zpívá a v dálku nuznou za almužnou letí, a holý strom jak v taktu větví kývá. A ještě echo. Ono neustává, na každý zvuk se neodbytně věsí, a jeho mluva tajemná a lkavá jak vrahy živé svědomí nás děsí. Když zvoláš: „Bože, všady trud a bída, a lásky, štěstí, míru nikde není!“ Tu třikráte ti ono odpovídá: ,není!!! není!! není!(

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

823. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NESMRTELNOST. (Růžena Jesenská)
  2. VE ŽNÍCH. (Antonín Klášterský)
  3. Tichá láska. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Shnilé obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Chudá ves. (Adolf Heyduk)
  6. Krajina. (Antonín Klášterský)
  7. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU. (Josef Merhaut)
  8. CHORÝ (Antonín Sova)
  9. Horská chudina. (Vojtěch Pakosta)
  10. XII. Svítá, (Adolf Heyduk)