CHORÝ

Antonín Sova

Jen ještě hléd’ jak vlnou stříká pěna, a poslech’ rachot kol, vdech’ vůni sena, a bylo mu to líto, plaví voli že kolem šli a bučeli, že v poli mu práhla pšenice, že zpívat slyšel a nemoh’ sám... Tak na zahradu vyšel, a sotva stál tak nemocný a bledý. On věděl, že vše vidí naposledy; stáj otevřel a na kozy se díval, je hladil; kdosi v dálném poli zpíval, ves celá tichla, tichla v slunci žhavém; v pastuší tobolce a na modravém se nebi motýl třás’ či v jeho zraku tak zvolna has’. – A bylo vše tak krásné, že sotva cítil, jak mu duše hasne. Pak ho to píchlo; kosy zacinkaly, on zřel, jak všichni sváželi, jak žali, jak skládali, on jediný měl zralé stát obilí, – to pálilo jej stále. A nemoh’... Musil mřít’... Ó jak to bolí!... Pak na večer, kdy vracejí se z polí, i jeho stará matka belhala se kdes z pánského, a slza plá jí v řase a v ruce patnáct penízků mzdy denní. To ani na hřeby do rakve není.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

256. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žně. (Adolf Heyduk)
  2. Pluh. (Antonín Klášterský)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. ČEJKA. (Jaroslav Haasz)
  5. SEN U PLUHU. (Augustin Eugen Mužík)
  6. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou (Augustin Eugen Mužík)
  7. Selské písničky. (Josef František Karas)
  8. ROZSEVAČ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  10. PŠENICE (Xaver Dvořák)