Krajina.

Antonín Klášterský

Kraj kouzla prostý, chudý, opuštěný, tak bez pomoci, ač tak Bohu blízko; dech táhne mrazný přes ty skalní stěny, jen zřídka pták tu sedne na křovisko. A smutek jen a smutek těžký zírá ti z toho kraje, kam tvá noha vkročí: z té pláně, jež hor na temeni širá, z té kleče, skal a nejvíc lidu z očí. V nich bol, v nich stesk, v nich výčitka plá jemně – jak líto je mi všech, kdo tady žijí! Tu posměchem zní: Čekej, co dá země! A Doufej! je tu trpkou ironií. To ví jen v horách krajina ta chudá, co je to býti zapomenut všemi, i Bohem, přírodou – hle, rolí půda, jak někdo byl by kamenoval zemi. Přes kamení, kde klasu růsti třeba, pluh táhne žena, muž jej tlačí pěstí. Zde kdyby ďas byl řekl: „Změň je v chleba!“ snad Bůh by se byl od ďábla dal svésti.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

324. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Západ v horách. (Xaver Dvořák)
  2. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  3. 43. Spadlo na nás ubohé jen pole, (František Sušil)
  4. Horská fara. (Rudolf Pokorný)
  5. SLOUŽIT. (J. B. Polom)
  6. 97. Příklad. (Jan Petr Jordan)
  7. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  8. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou (Augustin Eugen Mužík)
  9. Selské písničky. (Josef František Karas)
  10. LXXVI. Smutné šero na krajinu padá, (Jaroslav Vrchlický)