Pláč deště.

Alfons Breska

Prší zticha, prší zticha na zahradu z večera, jak to sténá, jak to vzdychá, tiše šumí do šera. Bez ustání prší zvolna, večerem to smutně lká, je to jako touha bolná, která v srdci nezmlká. S pláčem deště pláč se snoubí v stinném loubí haluzí, jako v šeré srdce hloubi tichý nářek illusí. V usedavém tichém štkání listí pláče, listí lká, jeho teskné žalování v moje srdce proniká. Marné touhy, marná snění, neurčitý stesk a žal v deště smutném šelestění chorým srdcem kvílí dál.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

4. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OBLAKA. (Adolf Brabec)
  2. TMA A DEŠŤ... (Čechoslav Ostravický)
  3. NA HŘBITOVĚ KEREPEŠSKÉM. (Irma Geisslová)
  4. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  5. Deštivá noc. (Julius Alois Koráb)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. PLAČÍCÍ FONTANA. (František Serafínský Procházka)
  8. NA OSAMĚLÉ STANICI. (Karel Babánek)
  9. V lese. (Bohuslav Čermák)
  10. SLOKY. (Bohdan Kaminský)