DVĚ DUŠE.

Antonín Klášterský

Dvě potkaly se duše v širém prázdnu. „Slyš, Boha vůlí poslána jsem dolů, a ty jdeš z hloubi, promluvme si spolu, co čeká mě tam – strachem v letu váznu!“ „Ó, vrať se, sestro, dole svět je bláznů a katanů, zem smutků říš a bolů, tam vděk a klam na jednom roste stvolu, pros Boha, vrať se, nežli sletíš v sráznu.“ „A jaká hvězda na tobě to svitla?“ „To? To jen slza lásky se mne chytla, tek proud jich z očí drahých ručejemi, když výš jsem vzlétla!“ – Druhá duše vzhlídla, nic neřekla již, rozpiala svá křídla a s úsměvem se dolů nesla k zemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

770. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, tiché, vzdušné zjevení... (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. To bylo loni na jaře, má duše spanilá, (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Paul Verlaine. (Jaroslav Vrchlický)
  4. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  5. Písni. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  8. Opojení (Otokar Fischer)
  9. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  10. Co šumí listí... (Xaver Dvořák)