STÍN.

Antonín Klášterský

Ve velkém sále, v kterém od podlahy až k maleb stropu knihy, knihy, knihy, se velký stín mi zjevil, v čele rýhy, se zářným okem, stařeckými tahy. Já věděl, duch to velké lidské snahy, jenž s boha, pravdy závoj strhl plihý, jenž moře zbadal, hvězdné přešel prahy, a vyšel jsem – stín se mnou – plný tíhy. A žebračka tu venku stará stála, a její líc jak zrytá byla skála, jíž přes den celý paprsk nepozlatil. Já sklonil se k ní, náhlým sehnut bolem, leč pak jsem marně ohlížel se kolem: kam, kam se jen ten velký zjev mi ztratil?

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

235. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  2. V duše hloubi. (Xaver Dvořák)
  3. NOČNÍ NÁVŠTĚVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na lodi. (Augustin Eugen Mužík)
  5. SMRT PRIOROVA (Jan Opolský)
  6. LETNÍ VEČER. (Karel Červinka)
  7. VEČER. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. MYSTICKÁ MILENKA. (Otakar Auředníček)
  9. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  10. Vlny řeky. (Xaver Dvořák)