LEV N. TOLSTOJ.

Antonín Klášterský

Červánek večerní do mroucí líce září, do tváře století, kde jizva vedle vrásky, cos na rozžehá, co nepodlehá stáří, a kolem skrání mu tká aureolu lásky. Zem hrůzou třásla, když, dítě, zrodilo se, a kolébavky zpěv mu děla strašná pěla, sup táhl nad plání, jež ve krvavé rose se rděla, chladnoucí jen nesouc mrtvá těla. Však volný lidský duch tíž cárů vetchých střásal, a krví obrozen, se celým světem řítil, nad poutem zlomeným, nad padlou tvrzí jásal a křísil národy a myšlénkám v před svítil. A mladé století jak v mužné spělo síly, tu hloubal jeho duch a vnikal v světa taje, on živly osedlal, blesk, vítr, který pílí, a na nich hloub se nesa ve hvězd stoupal kraje. Vše rázem osvítil, co halilo se v hrobě, a ve starých ran jed svým pitevním ťal nožem, a stavěl, bořil, tkal, schýlilo se v mdlobě i velké století zas nad smrtelným ložem. Však v lidstvu bolestí dál křičelo to, vřelo, hlad, nemoc štvala je, byl nůž i kámen v pěsti; velkého století duch, ukláněje čelo, teď poznal, pravdu že dal lidstvu, ne všakštěstí. A tu jak červánek, v nějž slunce sobě lehá, se nesla z duše Tvé zář skvoucí v nové kráse, do tváře století, jež zmírá, padla něha, a mezi vráskami jak jitro rozlévá se. A je to lásky zář, jež z duše tvé se řine, jež nezná války skřek, ni popravišť, ni vraždy, jen srdce člověka, jenž k člověku se vine, a svět, kde lásky hod a obětí den každý. Zas dějí zázraky se jako za dob Krista, to silou lásky , jež otře oko v pláči, zas v srdci člověka se radost chvěje čistá, a světem jako dřív zas jediný Bůh kráčí. On žije v člověku a k člověku se sklání, to v každém polibku, jež bratrským retem, a plodné práce jen to tiché požehnání vše plní paprskem a úsměvem a květem. A mroucí století své líce zhřívá chladné v záři červánků, jež z duše Tvé mu svítí, a čeká s úsměvem, kdy skráň mu k prsoum padne, by zvony hučely, že počne nové žití. Jak svěží vanutí když táhne v parno dusné, a jak když v starý svět se nová síla prýští! Ó, kéž v Tvých červáncích již století to usne, ó, kéž v Tvých červáncích se narodí věk příští!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1170. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIV. V stoletích mrkal s nocí den (Vítězslav Hálek)
  2. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  3. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Stesk. (Eliška Krásnohorská)
  5. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  6. NAŠE HRADY. (František Kvapil)
  7. báseň bez názvu (Otakar Červinka)
  8. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  9. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  10. báseň bez názvu (Rudolf Medek)