HUDBA.

Antonín Klášterský

Já slyšel hudbu jednou ve svých snách, jakby to anděl v zlatou harfu sáh’. V ní roztál stesk a rozplynul se žal, jakby kdos duši jemně kolébal. Kde najdu, kde tu sladkou hudbu zas, na šíré zemi zní-li její hlas. Ten teplý van, ten tichý štěstí vzdech, či snad jen žila v mojich mladých snech? Já slyšel vábný starých lesů šum, ale ta hudba nešla z mojich dum. Já moře pět jsem slyšel s výše skal, na hudbu tu však dál jsem vzpomínal. Já slyšel šepot vroucích lásky chvil, leč hlas té hudby přec jen sladší byl. Či bylo to jen echo hvězdných sfer, které mi padlo v duši podvečer? Jen jednou, jednou – jarní vánek dul – jsem podobného cosi zaslechnul. To vánek ten tak tichý, nejtišší hřbitovní šuměl tmavou cypřiší.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

6. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONY. (Bohdan Kaminský)
  2. IV. Kytara. (Jiří Karásek)
  3. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. Kaple. (Adolf Heyduk)
  6. MELODIE. (Rudolf Mayer)
  7. Je ticho kolem – (Xaver Dvořák)
  8. ANDANTE. (Karel Babánek)
  9. Sentimentální ironie. (František Sís)
  10. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)