DUŠE JE MOTÝL...

Antonín Klášterský

DUŠE JE MOTÝL...
Duše je motýl, jenž modravem světů na zem si vylétá z rajského sídla a zde si o trní, o drva v letu otlouká křídla. Trochu však zlatého hvězdného pele každá si zachová z božského znaku, a ty ho tolik máš na bílém čele, v zářícím zraku! Časem když k očím tvým pozvednu hlavu, nevím, zda plesat či zaslzet steskem: podivným zavlhlým plá to v jich tmavu hvězdnatým leskem. Z andělské v lidskou zda dosud se mění duše tvá či snad zas lidský tvar její béře plášť andělský? ptám se vždy v snění, ptám se a chvěji... 67