FIALOVÉ KVĚTINĚ,

Antonín Klášterský

Ty milý květe, proč jsi jen zkvetl zde v rumu hlavic a sloupů, jež času vír smetl, a v ruinách svatyň a oltářů, rostra, kde dávno, ach, dávno bez sledu, echa řeč rhetorů dozněla ostrá? Proč zde jen příroda kvésti tě nechá, sem vsadila tebe, kde kámen jen, kámen a hřbitov vše tichý a zbytky chrámu Saturna plného pýchy se dívá teď nebe? Jsi přírody měkký snad soucit, jenž halí a skrývá rozpadlá zdiva a trosky v zeleně vděky a úponky, květy obtáčí lidské zmařené dílo a všecko, co bylo? Či výsměch jsi její, jenž vítězně zní ti, kde do prachu padá, co velkého věků vztyčila řada, i z hrstky trávy, jež zdi je zvětralé vděčná: „Vše zánik a smrt je, já jen jsem žití, já jen jsem věčná!“ Ó, jen se usmívej, květe, vše mrtvo je tu a dřímá. Kde bozi, Brutus i Caesar a vševláda Říma? Tam, lidu kde tribuni hřměli, a legát, vrátiv se z boje, kde dával rád lidu na svoje patřiti rány, kde hlučné se hemžily roje a jásaly druhdy: Svět celý už panství je naše! – teď ticho a smutek a zřícené brány, a ještěrka, v troskách jež skrýše má svoje, přeběhne plaše. Zhas oheň Vestálek, liktorů ztraceny kroky, na Kapitol vzhůru již nestoupá v starostech senát, pontifex nezpívá hymny své velebné sloky, jen vítr slyšíš tu stenat. Tož jen se usmívej, květe, v prachu a rumu když vidíš ty dávných dnů divy, na tomto velikém hřbitově slávy a moci sám jen jsi živý. Však nebudeš věru ni ty se dlouho zde smáti, už zítra snad uschneš a dne se nedočkáš v šeru, ale ty trosky vznešené, smělé ty sloupy, dál budou tu státi a mluviti k duším a srdcím, jež nebudou hluchá, že povalit moc lze a rozvrátit říše, ne zabít však ducha, jenž i z těch trosek, nesmrtný, dále tu vane v své síle a pýše, a že i v pádu svém, kdy nad ní jásá Čas krutý v své zhoubě rozpoutávané, do věků záříc v mramoru bílém, mocná a velká je Krása!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

23. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na obranu mateřštiny. (Adolf Heyduk)
  2. Sonet votivní. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Padlý triumfátor. (Emanuel z Čenkova)
  4. HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Odpověď. (Vojtěch Pakosta)
  6. Za soumraku (Emanuel Miřiovský)
  7. Kázání Spartakova (František Gellner)
  8. LIST Z LETOPISŮ. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Na smrt básníka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Balvan. (Jaroslav Vrchlický)