Ty milý květe(Na)
proč jsi jen zkvetl(Na)
zde v rumu hlavic a sloupů(Na)
jež času vír smetl(Na)
a v ruinách svatyň a oltářů rostra(Na)
kde dávno ach dávno bez sledu echa(Na)
řeč rhetorů dozněla ostrá(Na)
Proč zde jen příroda kvésti tě nechá(Na)
sem vsadila tebe(Na)
kde kámen jen kámen a hřbitov vše tichý(Na)
a zbytky chrámu Saturna plného pýchy(Na)
se dívá teď nebe(Na)
Jsi přírody měkký(Na)
snad soucit jenž halí a skrývá(Na)
rozpadlá zdiva(Na)
a trosky v zeleně vděky(Na)
a úponky květy obtáčí lidské zmařené dílo(Na)
a všecko co bylo(Na)
Či výsměch jsi její jenž vítězně zní ti(Na)
kde do prachu padá(Na)
co velkého věků vztyčila řada(Na)
i z hrstky trávy jež zdi je zvětralé vděčná(Na)
Vše zánik a smrt je já jen jsem žití(Na)
já jen jsem věčná(Na)
Ó jen se usmívej květe(Na)
vše mrtvo je tu a dřímá(Na)
Kde bozi Brutus i Caesar(Na)
a vševláda Říma(Na)
Tam lidu kde tribuni hřměli(Na)
a legát vrátiv se z boje(Na)
kde dával rád lidu na svoje patřiti rány(Na)
kde hlučné se hemžily roje(Na)
a jásaly druhdy Svět celý(Na)
už panství je naše(Na)
teď ticho a smutek a zřícené brány(Na)
a ještěrka v troskách jež skrýše má svoje(Na)
přeběhne plaše(Na)
Zhas oheň Vestálek liktorů ztraceny kroky(Na)
na Kapitol vzhůru již nestoupá v starostech senát(Na)
pontifex nezpívá hymny své velebné sloky(Na)
jen vítr slyšíš tu stenat(Na)
Tož jen se usmívej květe(Na)
v prachu a rumu když vidíš ty dávných dnů divy(Na)
na tomto velikém hřbitově slávy a moci(Na)
sám jen jsi živý(Na)
Však nebudeš věru(Na)
ni ty se dlouho zde smáti(Na)
už zítra snad uschneš a dne se nedočkáš v šeru(Na)
ale ty trosky vznešené smělé ty sloupy(Na)
dál budou tu státi(Na)
a mluviti k duším a srdcím jež nebudou hluchá(Na)
že povalit moc lze a rozvrátit říše(Na)
ne zabít však ducha(Na)
jenž i z těch trosek nesmrtný dále tu vane(Na)
v své síle a pýše(Na)
a že i v pádu svém kdy nad ní jásá(Na)
Čas krutý v své zhoubě rozpoutávané(Na)
do věků záříc v mramoru bílém(Na)
mocná a velká je Krása(Na)