XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,

Antonín Klášterský

XlX.
Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé, Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
 nemáš-li sil udeřiti v kámen, až by ze skal tvrdých vytrysk náhle všechněm v úkoj sladké vody pramen. Nemáš-li moc,moc máchnout k nebi rukou, až by k lidu, který čeká lačný, křepelky se, které v polích tlukou, s nebe snesly nesčetnými mračny. Lid chce dál jen zázraky a divy, nedáš-li jich, rotí se a reptá, zda jsi dal mu myšlenky květ živý, den i noc a pot i krev, se neptá. Však tou zbraní, již jsi vtisk mu v ruce, by ji zkoupal v nepřátel svých krvi, hladovících davů bědný vůdce, hořký úsměv na rtech, padneš prvý! „Květy“ 1908.
38

Kniha Z českých žalmů (1911)
Autor Antonín Klášterský