XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,

Antonín Klášterský

Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé, nemáš-li sil udeřiti v kámen, až by ze skal tvrdých vytrysk náhle všechněm v úkoj sladké vody pramen. Nemáš-li moc máchnout k nebi rukou, až by k lidu, který čeká lačný, křepelky se, které v polích tlukou, s nebe snesly nesčetnými mračny. Lid chce dál jen zázraky a divy, nedáš-li jich, rotí se a reptá, zda jsi dal mu myšlenky květ živý, den i noc a pot i krev, se neptá. Však tou zbraní, již jsi vtisk mu v ruce, by ji zkoupal v nepřátel svých krvi, hladovících davů bědný vůdce, hořký úsměv na rtech, padneš prvý!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

778. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pole chudých. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Brázda. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HYENY. (Jan Evangelista Nečas)
  4. Horská fara. (Rudolf Pokorný)
  5. NA ÚTĚKU. (Sigismund Bouška)
  6. Ne, nezdráhej se, ruko obětavá, ( H. Uden)
  7. Oráč. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  9. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. 59. Ač Ti hlavu sníh už kryje, (Eduard Just)