JARO

Antonín Klášterský

Ač chladně to ještě dulo s hor, půl nahé, jen košilky běl, jsem děťátko milé, modrý zor, na mezi seděti zřel. A když jsem shléd’ slabé ramínko, až soucit v duši mi pad’: „Co děláš tu, dítě? Chudinko, viď, že tě roztřásá chlad?“ Leč dítě se usmálo, v srdce vnik’ mi jeho nebeský hled, a bylo mi, jak by v ten okamžik byl celý kol omládl svět. „Já do srdcí,“ řeklo, „nesu zář a květ a písničky všem, snů poupata, nadějí svěží jař, v mé moci celá je zem. Jen pokynu – ptáci zpívají, jen kývnu – rozkvétá keř a píseň a láska potají se v srdce vkrádají, věř. Ty nevěříš, vím, jsi škarohlíd a do srdce studený až, však Jaro jsem, Jaro – tys mne shlíd’ a již mne v srdci svém máš!“

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

362. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. JARNÍ. (Bohuslav Květ)
  3. SONET O TVÉ DUŠI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. MRTVÝ DOMOV MLADOSTI. (František Taufer)
  5. JARNÍ VZPOMÍNKA (Antonín Klášterský)
  6. Cesta k cíli. (Adolf Heyduk)
  7. Vadnoucí růže. (Alois Škampa)
  8. Prosinec. (Alois Škampa)
  9. Silhouetty. (Xaver Dvořák)
  10. První paprslek. (Alois Škampa)