BALLADA SVATODUŠNÍ.
V dav na bílém koni svém mladý Frič vjel,
ten pod ním jen tančil, se vzpínal a chvěl,
jak stín když jej na blízku plaší.
„Ej, letnice, veselé letnice,
ven z domů, kde proudí dav nejvíce,
již nic se nebojte, braši!“
„Ven, hlásati volnost a svobodu,
jež letí od národa k národu,
kde třeba, v třeskotu zbraní;
ať jásotem všechen ji pozdraví lid,
ej, svobodu, volnost si nedáme vzít
a třeba-li, umřeme za ni!“
– Toť opravdu – usmál se vesele druh,
jenž po boku jel mu – jak v apoštol kruh,
jenž bázní hyne a zmírá,
když Boha se snesl mohutný hlas:
„Již otevřte, v davy vyjděte v ráz,
a velká síliž vás víra!“
– Vše s mojí se shoduje představou,
jen jazyky scházejí, nad hlavou
by se nám ohnivě vtiskly! –
V tom od Letné blesk a dunění děl.
A se smíchem, který až do stáří měl,
vzkřik Frič: „Zde máš je, už blýskly!“
47