Naděje.

Antonín Klášterský

Den dlouhý prošel – zase po naději. Zas žádný, žádný, kdo by dal mu ruku, jej z bídy zvedl, ztišil jeho muku, zas marně čekal, prosil u veřejí. V té jizbě, z které vyhnati ho chtějí, kles’ těžkou hlavou na stůl plný suků, noc táhla zvolna, klidně, beze zvuku, on cítil v duši celou hrůzu její. A myslil, jak ho život bídný tepe a jak těm mrtvým dole v zemi lépe, že všemu konec učinil by raděj’. V tom na podlahu padlo jitra zlato... On vstal. Teď jistě umře, vykoná to, co myslil? Ne, má v srdci novou naděj’.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

426. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. APOSTROFA. (Adolf Racek)
  2. XXI. Nad hrobem tím lípa kmetná stojí, (František Karel Drahoňovský)
  3. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení (Jan Neruda)
  4. Všichni čekají, a on ne, neumírá! (Josef Holý)
  5. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  6. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Po krisi. (Bohuslav Květ)
  8. ODEVZDÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. Groš. (Gustav Dörfl)
  10. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)