Hračky divochů.
1-1Kdys v jednom museu – je roků tomu řada –
1-2jsem zbraně prohlížel si lidí tmavé pleti,
1-3však víc a déle zrak můj lpěl na hračkách dětí,
1-4na tretkách, kterými se těší duše mladá.
2-1Na loutkách barvených, jež dítě v lokty skládá,
2-2jimž zpívá, šepotá i sladký sen svůj světí,
2-3dost jemně řezaných ze tlustých stromů snětí,
2-4že jistě pečlivá dlaň tvořila je ráda.
3-1A vše jsem zapomněl, co kdy jsem slýchal dříve
3-2o ďáblech divoších, těch strašných, jak jsou katy,
3-3jak pijí lidskou krev jak lačné zvíře divé,
4-1jak dosud lidskosti k nim nevnik’ paprsk zlatý.
4-2Ó, jistě dobří jsou a lidé, třeba tmaví,
4-3když děti milují, jak tyto hračky praví!
80