Hračky divochů.

Antonín Klášterský

Hračky divochů.
1-1Kdys v jednom museu – je roků tomu řada – 1-2jsem zbraně prohlížel si lidí tmavé pleti, 1-3však víc a déle zrak můj lpěl na hračkách dětí, 1-4na tretkách, kterými se těší duše mladá. 2-1Na loutkách barvených, jež dítě v lokty skládá, 2-2jimž zpívá, šepotá i sladký sen svůj světí, 2-3dost jemně řezaných ze tlustých stromů snětí, 2-4že jistě pečlivá dlaň tvořila je ráda. 3-1A vše jsem zapomněl, co kdy jsem slýchal dříve 3-2o ďáblech divoších, těch strašných, jak jsou katy, 3-3jak pijí lidskou krev jak lačné zvíře divé, 4-1jak dosud lidskosti k nim nevnik’ paprsk zlatý. 4-2Ó, jistě dobří jsou a lidé, třeba tmaví, 4-3když děti milují, jak tyto hračky praví! 80