Hračky divochů.

Antonín Klášterský

Kdys v jednom museu – je roků tomu řada – jsem zbraně prohlížel si lidí tmavé pleti, však víc a déle zrak můj lpěl na hračkách dětí, na tretkách, kterými se těší duše mladá. Na loutkách barvených, jež dítě v lokty skládá, jimž zpívá, šepotá i sladký sen svůj světí, dost jemně řezaných ze tlustých stromů snětí, že jistě pečlivá dlaň tvořila je ráda. A vše jsem zapomněl, co kdy jsem slýchal dříve o ďáblech divoších, těch strašných, jak jsou katy, jak pijí lidskou krev jak lačné zvíře divé, jak dosud lidskosti k nim nevnik’ paprsk zlatý. Ó, jistě dobří jsou a lidé, třeba tmaví, když děti milují, jak tyto hračky praví!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

michna, šlik, kacířský, cizák, chám, žoldák, bavor, hanuš, zikmund, bavorák

210. báseň z celkových 220

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Chalupa)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. NÁMLUVY. (Otakar Červinka)
  4. NA RADHOŠTI. (Josef František Karas)
  5. O Jeníškovi. (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Otakar Červinka)
  7. báseň bez názvu (Vítězslav Hálek)
  8. Roháč z Dubé. (František Chalupa)
  9. Bavůrek z Švamberka. (Josef Václav Frič)
  10. Před obrazem staré Češky Zuzany Černínové. (Adolf Heyduk)