10. Růži rovně, když se na usvítě

Jan Kollár

10.
Růži rovně, když se na usvítě Růži rovně, když se na usvítě
Lásky dříve z rosy napije, Pak svůj sluncy šarlat rozvije, Tak je k zření ono krásné dítě. Jmění vlastních, nimiž v bolné sýtě Srdce lapá, sama nečije, Před tím ruky vinné umyje V nevinnosti, toho raní lítě. Bezvědomě, v cytech samostatných, Jako sama krása působí, Nechce chatry křiků neposvatných. Žel jen, že čas nad vší zemskou smělý Krásou panství sobě osobí, Trhej růži, přijdou slunce střely.

Kniha Básně (1821)
Autor Jan Kollár

Další vydání

10. Růži rovně, když se na usvítě v knize Slávy dcera (1832)

10. Růži rovně, když se na usvítě v knize Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)