18. Jakby všecky ctnosti k službám stály,

Jan Kollár

18.
Jakby všecky ctnosti k službám stály,
Jakby všecky ctnosti k službám stály,
Když ji ruka boží tvořila, Ta puk duše v růži nosyla, Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hrály;
Stroj spal ještě, jen rtíky smály, Houfem běží chasa spanilá, By veň dar svůj každá vložila, Pak zmizela: tvor vstal dokonalý! Tak vše při ní outlé, čisté, lehké, Tak vše kryje stydu opona, Ze to nelze vypsát ruce křehké. V tmě se tak z ní line oslona, Ba i vedne, jestli při ní sedím, Raděj v slunce, než ve tvář jí hledím.