23. Nejen ona růžokvětná líčka,

Jan Kollár

23.
Nejen ona růžokvětná líčka,
Nejen ona růžokvětná líčka,
Rtové k políbení spiknutí, I vaz pyšný, hrdlo labutí, Šťastná zlatých vlasů po něm hříčka;
Čelo slunné, klidný oblouk víčka, Očí přísných vábné kynutí, Lkavý ousměch, tejná vzdechnutí, I slov němá sladkých polovička: Vše mé k bojům srdce bádá chybným, Tisýc, zloboh Milek, spojuje Osydel léčených klamem slibným; Ona sama učí ujít želu, Kolikráte tělo bojuje Proti duchu, a duch proti tělu. 16