25. Oči, oči modré, milostivé,

Jan Kollár

25.
Oči, oči modré, milostivé,
Oči, oči modré, milostivé,
O, vy perly v květu rozvitém, V nichž se zem a nebe s blankytem Jako v řece svítí zrcadlivé:
Vyznám, že jen u vás, školy živé, Ctnost jsem spatřil v blesku věčitém; Nač jste ale přitom podkrytem Vlily do mne jedy tyto lstivé? Nač mi zhoubce první vaše zření Do bran srdce mého vhnízdilo, Jenž můj život střelou smrtnou plení: A však hodno výhost dáti zemizemi, Komu při pohřebu svítilo Takovými nebe pochodněmi. 17