32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,

Jan Kollár

32.
Tak teď prostě, a tak jemně stojí, Tak teď prostě, a tak jemně stojí,
Ach tak krotce a tak vznešeně, Plná ohně, a tak studeně, Tak je smělá, tak se čehožčehos bojí; Tak mře želem, tak se k smíchům strojí, Jasným okem tak zří zmateně, Tak chce mnoho, a lká skroušeně, Tak nic nechce při vší tužbě svojí: Aj hle modla k tomu hotová: Jak dva bozy s srdcem hospodaří, Osud s láskou, tato s oným sváří; Leť tam k Tybru s lístkem holoubátko, Řka by hned sem přišel Kanova, A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.

Kniha Básně (1821)
Autor Jan Kollár

Další vydání

32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí, v knize Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)

32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí, v knize Slávy dcera (1832)