41. Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,

Jan Kollár

41.
Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,
Lásko! Lásko! ó ty sladký klame,
O, ty číše slasti nejvyšší! Když se duše s duší pomíší, V cytu jednom zem i nebe máme;
O týž vnad tvých rychle užiť známe Skryti světu v houští nejtišší, Dřív než vicher zhoubný přispíší, Který jak mně loď i veslo zláme. Kde jsy, kde jsy sestro bohů věčných, Hosti srdcy mému nevěrný, Dítě kvítků obraz bolů vděčných! Já jsem darmo v port tvůj klidný spěchal, Anť mi zkvetlou orkán severný Růži vyrval, trny ostré nechal.