54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,

Jan Kollár

54.
Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Bleskem hry snů ranních pokaze, Tys ó milý krásný obraze První předmět, jenž mi v oči padá.
Tuť hned starou srdce tužbou strádá, V oné opět vězým povaze: Kde svár, pokoj, slast a nesnáze V dobu jednu srdce jedno bádá. Onatě to! vzdychám šeptem lkavým, Ona to! a v tomto mámení Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím. Až pak zatím slunce záře zlatá Obraz v oukaz jasný promění, Jemuž slouží s milky andělčata. 35