58. Neste jí tam tyto cyty vřelé

Jan Kollár

58.
Neste jí tam tyto cyty vřelé
Neste jí tam tyto cyty vřelé
Tichomluvné noční soumraky; Rcete šeptem lkavým, kteraký Vedou boj v nich péče, tužby, žele.
Nes jí luno neste hvězdy stkvělé Plamen zde jak v blízku jednaký, Rcete mlčelivé oblaky, Že jsem a vždy budu jejím cele. Rcete řeky, echo, skály nahé, Jak nic nezná mluvit jiného Jazyk můj, než jméno její drahé. I vy posli letu vonného Vdechnětež jí, jako ve dne v nocy Jen ji myslí vše mé duše mocy. 37