73. Stokrát činí, stokrát denně lomí

Jan Kollár

73.
Stokrát činí, stokrát denně lomí
Stokrát činí, stokrát denně lomí
Lichý semnou Milek příměří; Nastojte, kdo lidem uvěří, Bohové budou bez svědomí!
Vítěz divý prosbou opitomí, Lovec krotne padlou nad zvěří Vládce blesků sám kde udeří, Tam hned deštěm škodnou střelu chromí. Mne již roky jarmo hněte manské, Ohněm hořím, jako poledním Nemrou sluncem pouště afrykánské; Však mých slyšet, vrah můj, bolů nechce, Ba čím více každým posledním Šípem blednou, tím se více chechce.