77. Nechápal svět tajných, jenž se dějí

Jan Kollár

Nechápal svět tajných, jenž se dějí Divů v Mesmerově stolicy, Oni trnou bázní mořícý, Tito lají, jiní se mu smějí; Kýž se jednou přesvědčiti chtějí: Jak to snadno duši letícý Z prostranství a z času temnicy Sobě stkanou nechat pod šlepějí; Seč je srdce, proč ne dary hlavy? Seč je láska, proč ne umění? Seč je osud, proč ne lékař zdravý? Mé již dávno, samo sebe ruše, Má již dávno, k svému trápení, Tělo jinde, jinde bydlí duše.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

32. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Genius. (Augustin Eugen Mužík)
  2. STŮJ SI SÁM! (Josef Václav Frič)
  3. 607. Ještě více sem se zadivila (Jan Kollár)
  4. VI. Boj s Milkem. (Josef Hubert Tichý)
  5. Štěstí básníkovo. (Vojtěch Pakosta)
  6. 59. O, by aspoň spíše zapomnělo (Jan Kollár)
  7. XIII. Konec hádky. (František Serafínský Procházka)
  8. 34. Měj se dobře Míno! ach již kyne (Jan Kollár)
  9. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  10. Píseň žalostná na smrt milenky. (Jan Nejedlý)