79. O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí

Jan Kollár

79.
O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí
O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí
Přítel v trýzni těchou přispěje, Jenžby kleslé křísyl naděje, Smích a žerty míchal do neřesti;
Nic, jen jedno pouť mi příkrou klestí, Tím jen srdce tytýž okřeje, Jako poupě, když ho šlepěje Horka shnětly, Nymfa opět pěstí; Ty hro sladká zvuků melodyckých, Vy mých cytů truchlých nádoby, Dítky nebes v slovích skryté lidských; Bez vás sotvy byloby mi tísně Dvou zlých bohů nésti poroby, Bez vás, třetím dané bohem, písně.