82. A co teď jsem viděl za zázraky

Jan Kollár

82.
A co teď jsem viděl za zázraky
A co teď jsem viděl za zázraky
Sebrav duši lékem zmařenou, Neuzří se, pokud zelenou Hvězdu tuto slunce hřejí šlaky;
Neb se zticha tenké zlatomraky Vůkol ní a vůkol rozklenou, Již jen clonu s jejích ramenou, Tvář, šat vidno, pak vše miznou znaky. Jen vůz ještě a dvé hrdličátek, O něž Milek stužky ovinul, Zříti posléz skrz ten živlů zmatek; Schápám se a makám za ní jdoucý, Než jen vůni, v níž se rozplynul, Zanechal ten obraz bělostkvoucý. 49