85. Sám sem někdy myslel, že již svému

Jan Kollár

85.
Sám sem někdy myslel, že již svému
Sám sem někdy myslel, že již svému
Losu vzdorovati nebudu, Ani odpor klásti osudu, Jenž můj národ tlačí, ohromnému;
Svět se přece nehne k vůli tvému Asnad mámivému přeludu, A kdo může říci bez studu: Toto učiň! Bohu všemoudrému? Než jak hada chraň se této hnilé Nízkých mudrlantů podušky, Každý, kdo má srdce ušlechtilé; Bůh když běhu světa cíle značil, Neproměnil duše na služky, Ale právo dcer jim dáti ráčil. [94]