114. O ty, v kterém každodenně klekám

Jan Kollár

O ty, v kterém každodenně klekám Chráme přirození důstojný! Tě mám ještě, i když odbojný, I když osud ukrocený čekám; Tu sám vůkol vzhůru, dolů těkám, Strom mne v náruč přijme pokojný, Léky chystá kvítek opojný, Větrům lkání, slzy dělím řekám: Ukojiv žel v sladkých snách se žičím, Volnou na jediné návěští, Světy tvořím myslí, světy ničím; Až mne, tváři vyjasnivše bledou, Sletlí těšitelé nebeští Z ráje opět do života vedou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

301. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  2. báseň bez názvu (Milota Zdirad Polák)
  3. ELIZA. (Václav Věnceslav Ráb)
  4. Pobloudilý. (Bohuslav Čermák)
  5. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  6. BRATŘI. (Karel Hynek Mácha)
  7. 71. Na tě myslím, když tmy šeré hynou, (Jan Kollár)
  8. Stella. (Siegfried Kapper)
  9. Elegie na hrázi Rozkoše. (Josef Jaroslav Langer)
  10. IDŮNA. (Karel Hynek Mácha)