Štěstí.
Kemeth byl zmužilým, hrdinou, králem,
s královnou Fenellou ve sporu stálém;
v zápase nad mužem zvučného jména
stala se vítězem zchytralá žena.
S úsměvem na tváři, s vábnými rysy
Kemetha v zahradu vlákala kdysi,
kde socha umělá podivné zvěsti
tak měla napsáno: „Bohyně štěstí“.
U vchodu zahrady ve stínu mlází
jablko podává tomu, kdo vchází,
zbraň chová ukrytou ve druhé dlani,
kdo sáhne k jablku, – šípem ho raní.
Nepoznal Kemeth král nástrahy vraha,
k vábnému jablku dychtivě sahá, –
leč místo ovoce bohyně štěstí
šíp k srdci krvavou cestu si klestí...
* * *
Tak se nám ve světě s radostí daří!
Vábí a lichotí s lahodnou tváří,
sotva jí okusíš, – srdce ti zraní,
s bolestí po léta vzpomínáš na ni!
30