Štěstí.

Antonín Bulant

Štěstí.
Kemeth byl zmužilým, hrdinou, králem, s královnou Fenellou ve sporu stálém; v zápase nad mužem zvučného jména stala se vítězem zchytralá žena. S úsměvem na tváři, s vábnými rysy Kemetha v zahradu vlákala kdysi, kde socha umělá podivné zvěsti tak měla napsáno: „Bohyně štěstí“. U vchodu zahrady ve stínu mlází jablko podává tomu, kdo vchází, zbraň chová ukrytou ve druhé dlani, kdo sáhne k jablku, – šípem ho raní. Nepoznal Kemeth král nástrahy vraha, k vábnému jablku dychtivě sahá, – leč místo ovoce bohyně štěstí šíp k srdci krvavou cestu si klestí... * * * Tak se nám ve světě s radostí daří! Vábí a lichotí s lahodnou tváří, sotva jí okusíš, – srdce ti zraní, s bolestí po léta vzpomínáš na ni! 30