V areně.

V areně.
Hřímavým potleskem se chvěly stěny, když Perpetuu vedli do areny; kol v davu pokřik jásotu zněl mnohý před děsným zjevem divokého býka, jenž Perpetuu béře na své rohy a něžným tělem po areně smýká; pak v divém letu k předu dál se žene a v písku nechal – tělo obnažené. Ač bez hnutí tu leží v popravišti již blízka smrti, mrtva do pola, ač hasne zrak, z ran četných krev se prýští, – přec Perpetua v hoři nevolá. Jen rukou zraněnou, z níž krev se řine vřelá, v šat tělo v písku cudně obestřela... * * * Když tento děj jsem v knize četl kdysi, já dojat byl a zamyslil se v duchu a jiné postavy zřel nahé rysy, jež davem bloudí moderního ruchu. 57 Ji naleznete v hluku společnosti, svou nahotou v prach šlape city svaté, i v umění má ctitelův teď dosti. A po jméně té postavy se ptáte, již vedle světice vám péro moje skytá? Zní takto: „Frivolita!“ 58