Hrozen.

Hrozen.
„Quam bonum et quam iucundum habitare fratres in unum!“ Versic.
Let plných šedesát, kde město bylo Skéta, již Makarius žil a trávil dni a léta ve bdění, v modlitbách a odříkání světa, nad písmem posvátným ve stanu pouště prostém. Chat nuzných opodál se dlouhá táhla četa, v nich druzi modlitbou se mrtvili a postem, v nich učili se ctnostem. Jak často zadumán to Makarius cítí, že s dlouhou řadou let se blíží konec žití, že s druhy na poušti se musí rozloučiti! Ach, zdali vytrvá, jež vedla je v ta místa, ta láska bratrská, až v zemi bude tlíti, v jich shodě vzájemné tak nezištná a čistá? On zkoušku jim teď chystá. Ze krajů úrodných v ta místa nehostinná kýs bratr zavítal a do chudého klína v dar kmetu položil dnes velký hrozen vína. A v pravdě obrovské to révy byly plody, 80 jak v zemi Kanaan, kdy k slovu Hospodina do krajin otců svých kdys Israele rody šly přes jordánské vody. Po ranních modlitbách, kdy na východě svítá, kde chata nejbližší pod listem byla skryta, své kroky zaměřil tam svatý eremita. Dí k svému soudruhu, když vkročil na prah cely: „Zde přijmi, bratře můj, co láska má ti skytá!“ A těžký před sebou již druha oči zřely plod révy uzardělý. Zří k daru udiven, jej přijati se brání, – leč hrozen obrovský kmet v jeho nechav dlani zpět k svojí poustevně se vrací pustou plání. Noc prošla nad chatou; než hořel východ v zlatě a v poustevníka tvář svit slunce padl ranní, – dar svého opata již nesl ve svém šatě zas ku sousední chatě. Však cestou zpáteční hned sobě ve zápětí v lán pouště žlutavý zřel druha svého spěti, – to hrozen poustevník zas nesl – v chatu třetí... Tak celou osadou tím poctili se darem ti pouště synové a Makaria děti, – jich lásky oheň plál víc pouště suchopárem, než slunce se svým žárem! A v řadě na poušti kde poslední jest chata, od druha eremit vzal hroznu zrna zlatá a v důkaz úcty své je schoval – pro opata. Tak z pouti daleké se vrátil hrozen zpátky 81 a Makarius v něm zřel srdce láskou spjatá, plod svého života, plod jednoty zřel sladký. – – – – – – – – – – – – – – Ó moji soudruzi! Vám píšu tyto řádky! 82