Píseň o Bélovi.

Píseň o Bélovi.
Tak v listech čteme dějepravy: ve chrámě stála modla Bél, již v Babyloně ctily davy a ve prach potřel Daniel. Jí k službě byla řada kněží, dar denně dán jí na počest, – čtyřicet ovcí před ní leží a k tomu džbánů vína šest. Noc každou snědla ústa modly i mouky bělné dvanáct měr – – a věru, vždy se kněží shodli, – vždyť dosti měli na výběr! A stálá byla lidu víra i oběť z léta na léto, až prorok pozval krále Cyra, vzal popel a vzal řešeto. * * * Tak podnes věštců řada smělá lid vzletným slovem unáší, – 31 však jako druhdy kněžím Béla jim vlastenectví – vynáší! Zřel prorok stopy v chrámu celém, když odkryl kněží lesť a klam; – – kdy lid náš bude s Danielem as popel sypat ve svůj chrám? 32