Věčné světlo.

Antonín Bulant

Věčné světlo. Vzpomínka na sv. Kilian.
Kde první písně v nadšení jsem zpíval pod srázem skal na břehu Vltavy, za temných nocí v okno mé se díval svit lampy věčné vážný, kmitavý. Ať slunce plálo, ať se obzor stmíval, ať duněl hrom a bouře do vřavy vřavy, ať větry vály, hučel deště příval, – vždy jasně plál svit lampy žlutavý. A duše má se zbožným citem chvěla, když hasly blesky, ztichl bouře běh, – řeč tajemnou já slýchal od kostela: V tom naše síla! Ať se trůny řítí, řád ať se bortí ve svých základech, – vždy světlo víry od oltářů svítí! 41