Na Ostrově.

Antonín Bulant

Na Ostrově.
Ve stínu rozvalin, kde rdí se květy v mechu, kde roste petrklíč, proud Vltavy kde šumí, pod květem akátův a v hlohu libém dechu já hroužil duši svou tak často v sny a dumy. Kdys bouře válečná se přivalila v spěchu v ty kraje odlehlé, nad povltavské chlumy, kdy v pomstě svoji zbraň Čech tasil proti Čechu – a kostel s klášterem tu pochovala v rumy. Pod kříže znamením – jak mrtvý ve svém rově – již páté století se rozpadává zvolna jak trpká výčitka ten klášter na Ostrově. A jarní větrové když zavanou tu v hloží, vždy z něho zakvílí ta ironie bolná: Pro Zákon horlili zde „bojovníci Boží!“Boží“! 42