Stkvost kryli vzácný v města šumném reji(J5f)
Dorus a Thea druhdy v Caesareji(J5f)
svou Dorotheu dívku mladých let(J5m)
Zjev její vábný podiv budil všady(J5f)
jak duše ctnost tak řídké těla vnady(J5f)
tvář spanilá hled oka něžný ret(J5m)
a k sobě poutal všecky(J3f)
ten úsměv na líci tak nevinný a dětský(J6f)
Ten pohled vábný půvab něžné tváře(J5f)
se pojednou stal poutem pro vladaře(J5f)
jenž na křesťany krutá pouta měl(J5m)
a pohled ten jenž utkvěl v jeho duši(J5f)
mu ve dne klid a v noci spánek ruší(J5f)
on vřelou touhou k dívce zahořel(J5m)
a známo bylo městu(J3f)
že vladař Dorotheu zvolil za nevěstu(J6f)
Leč v odpověď když slyšel tato slova(J5f)
v zášť změnila se láska vladařova(J5f)
a trpký úsměv kolem úst mu hrál(J5m)
Ku lásce tvé jest srdce moje chladné(J5f)
Jím vladaři již dávno jiný vládne(J5f)
je celé k sobě na vždy upoutal(J5m)
v něm láska plane čistá(J3f)
za svého ženicha jsem zvolila již Krista(J6f)
Den celý vladař chmurně mračí čelo(J5f)
pak promluvil co v duši jeho vřelo(J5f)
Nuž měj si panno svého ženicha(J5m)
Sám s ním tě spojím ve objetí sladkém(J5f)
smrt v popravišti tobě bude sňatkem(J5f)
ať srdce tvé víc po něm nevzdychá(J5m)
Však potupy a hany(J3f)
bych pomstě průchod dal mám zákon na křesťany(J6f)
S úsměvem na tváři ne v žalu pláči(J5f)
Dorotka v poutech k soudní síni kráčí(J5f)
kde vladařem sbor soudců svolán byl(J5m)
Jí svatý zápal v hloubi oka plane(J5f)
když nástroje zří k mukám uchystané(J5f)
kdy s přísnou tváří soudce Theofil(J5m)
k ní mluví těmi slovy(J3f)
Proč panno zdráháš se být chotí vladařovi(J6f)
Když bohatství čest rozkoš tobě kyne(J5f)
proč v dětském vzdoru štěstí hledáš jiné(J5f)
proč za mrtvým zrak tvůj se ohlíží(J5m)
Co vábí tě v tom náboženství novém(J5f)
jež původ má pod tesařovým krovem(J5f)
a jehož tvůrce visel na kříži(J5m)
Rci panno jakou cenu(J3f)
tvůj Ukřižovaný ti chystá za odměnu(J6f)
Dí Dorothea V ráje luzném kraji(J5f)
kde růže kvetou sladké plody zrají(J5f)
kde vábí luhy věčnou zelení(J5m)
tam duše čisté věčná láska čeká(J5f)
zdroj rozkoše cíl touhy pro člověka(J5f)
jíž vášeň nekalí čas nemění(J5m)
tam Kristus ženich sladký(J3f)
co v světě ztratily jim stokrát vrací zpátky(J6f)
s ochotou se k smrti panna chystá(J5f)
když soudce dí Nuž měj si svého Krista(J5f)
Meč provodí tě ráje do zahrad(J5m)
Když svatou pannu vedou na popravu(J5f)
k ní Theofil svou ještě chýlí hlavu(J5f)
Ty růže rajské viděl bych tak rád(J5m)
v smíchu volá za ní(J3f)
Ta z ráje jablka mi pošli k ochutnání(J6f)
Za městem v poli klečí panna svatá(J5f)
dlaň klade v dlaň a hlavu pod meč kata(J5f)
V tom tichne šum dav žasem umlká(J5m)
Hle pacholátko k Dorotce se sklání(J5f)
a v něžném klíně dětskou drží dlaní(J5f)
tři růže bílé a tři jablka(J5m)
a s usměvavou lící(J3f)
svým zrakem andělským zří k svaté mučednici(J6f)
Ta k pacholátku slova její byla(J5f)
Jdi do města a hledej Theofila(J5f)
I mizí v davu nebeský ten zjev(J5m)
Ťal mečem kat ve vzmachu prudkým rázem(J5f)
jen tichý vzdech a hlava klesá na zem(J5f)
ve bílý sníh se řine rudá krev(J5m)
a stydne líce bledá(J3f)
v městě pachole již Theofila hledá(J6f)
Již soudci v klín ač venku zima všade(J5f)
tři jablka tři bílé růže klade(J5f)
a v řeči té svou zvedá k němu líc(J5m)
Dle tvého přání Dorotčiny rady(J5f)
ti plody nesu rajské ze zahrady(J5f)
kde panna svatá kyne tobě vstříc(J5m)
z Theofila zraků(J3f)
zjev krajů nadhvězdných již mizí ve oblaku(J6f)
Zří soudce plody krásy nevídané(J5f)
zří růží květ z nichž rajská vůně vane(J5f)
milosti kouzlem jemu do duše(J5m)
Vstal Theofil dí vladařovi směle(J5f)
I já teď věřím v Krista Spasitele(J5f)
jenž mluví ke mně v rajské předtuše(J5m)
Než den se s nocí pojí(J3f)
sám jako mučedník již ztrácí hlavu svoji(J6f)