Věže.

Jan Daniel Korvín

Ty věže trudné, beze všeho žití, co si to vzaly do své hlavy zase! Tak jasné jindy, slavné v dávném čase, dnes jen to jejich pozlátko se třpytí! Na ozdoby se trochu smetí chytí a vítr hrá si tím jak v mrtvém vlase – – to slunce, to se dychtivě tak pase, to slunce, co tak stejně všechněm svítí! Smích jízlivý tě v tvoje nitro bodá, když po stezkách jdeš, kde tak teklo krve, ty myslíš si, že vše se ještě podá, že bude zase, jako bylo prve – – – že zmůže slovo jedno plamenné i lidské srdce – srdce z kamene.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

898. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z violek. (Irma Geisslová)
  2. Ztroskotaná modla. (Berta Mühlsteinová)
  3. Dívčin stesk. (Berta Mühlsteinová)
  4. Bříza. (Augustin Eugen Mužík)
  5. SLUNCE A KVÍTÍ. (Václav Jaromír Picek)
  6. Mladému poupátku. (Bohdan Kaminský)
  7. Nevěsta a žena. (Adolf Heyduk)
  8. VII. Vy chlubná ústa Vatikánu, (Vítězslav Hálek)
  9. Pod besídkou. (Rudolf Bort)
  10. 82. A co teď jsem viděl za zázraky (Jan Kollár)