Úvod.

Jan Pravoslav Koubek

Chtěl jsem šestiměrem co orel po homérsku se povznest(Na) Neb jak Naso plachý distichovým poletem(Na) Po květinách spanilých co motýl se proháněje bludný(Na) Chtěl jsem písně milé zpívat o lásce blahé(Na) Méně nebezpečné věru než Nasona vyhnance(Na) Láska byla k vysoké Julii Césarově(Na) Málo tě básníků dobrých by si slávy velebné(Na) Věštce slepého Řekův moudře neráčili přát(Na) Málo i těch co by lavřínem římského poety(Na) Krom věnců Pontských z pýchy pohrdli hrubé(Na) Atrika víc havranů bílých ba i více kanarských(Na) Jistě chová ptáků otčina Kamčadalů(Na) Víc paniček věrných přestárlým známe dobrákům(Na) Co v tenatech zkušených hloupě uvázli mladic(Na) Nežli oněch pěvců jimž sláva a čest obojetna(Na) Být by měla třeba bez zisku zlatého byla(Na) Nás ale před pýchou chráníc naše Musa slovanská(Na) Stezkou s hellenské dráhy zavedla jinou(Na) K Parnasu nižšímu kde cizí lavřín nevidí se(Na) Nikdy nevadnoucím ozdobený lupením(Na) Nám z fialek nám z doušky pokorné vhod bude vínek(Na) Byť bodlák i žhavá kopřiva v něm se kryla(Na) Z dvakrát sedmera veršíkův kde pravidlo a zákon(Na) Kdežto i lad kde sklad v rýmě se družně jeví(Na) Tak jako ve mládí minulém tak v době nynější(Na) Jak duchu takž uchu znělka dosud lahodí(Na) Znělka libozvučná kde ohlas na ohlas se ozývá(Na) Jakby se odrážel v hájině od skal a hor(Na) Znělka co rozměr a takt zachovává ráda hudební(Na) v skořepě sličné jádro myšlénky podá(Na) Jsouc obsáhlejším epigrammem jenžto žehadlo(Na) Neb medu slast na konec jak včela moudře chová(Na) Ejhle tak obnovují svou návštěvu ospice zrádné(Na) Ač nás již v outlém osudy dávno věku(Na) Takto neočkovaných i dětí i hochův hubitelky(Na) Neštovice trýzní očkovaného muže(Na) Nás zkušenost trpká do živého začasto ubodla(Na) Bodcem svým a nožem nám ducha zočkovala(Na) Člověčina zpupná tať zmírněla tím cvikem ostrým(Na) Mrav příkrý zjemněl srdce pozor si dalo(Na) Leč ta hrdost vrozená básníkům ježto je sobě(Na) Své ceny povědoma zůstala nezmožená(Na) Nezmožená vědomost je naší též zásluhy o vlast(Na) S tou nadějí že časův soud učiní mi zadost(Na) Tak též nám věrnou veselá mysl zůstala družkou(Na) A vtipu českého hrstka nevelmi malá(Na) Toť je podíl a zvyk totě hračka mladých blažených let(Na) Jež na vodítkách svých pěvce hrdého vodí(Na) Zvyk ten opět do rukou známých nás Znělce přilákal(Na) Jak když lásce jinoch dá se přilákat opět(Na) Tak v pozdním stáří díváme se rádi na hračky(Na) Co v létech dětských k zábavě sloužily nám(Na) Srdce stárnoucí nadějí se sladce kojívá(Na) Že jsme omladli trochu když zdětiníme trochu(Na) Neb že jaký se omyl do naší snad matriky vedral(Na) Tak že počet chybný nám přidělal trochu let(Na) Mrav každý i nemrav je plodem zvyku zlého dobrého(Na) Čím hrneček navřel dosti vy víte konec(Na)

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

11. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  2. HYMNUS VĚTRU. (Augustin Eugen Mužík)
  3. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  4. NA HROB SEDMNÁCTILETÉ (Antonín Sova)
  5. Chvála sestiny. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 105. Jestli jen to básnířstvím se volá, (Jan Kollár)
  7. ZÁKEŘNÁ VLNA (Rudolf Medek)
  8. I. Tebe chtěl jsem v písni vroucí, (Josef Uhlíř)
  9. 55 Rád bych napsal píseň pěknou, (Jan Evangelista Nečas)
  10. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem, (Adolf Heyduk)