I.

Jan Pravoslav Koubek

I.
Desine Paule meum lacrimis urgere sepulchrum.
Jak kdy slunce nebes báni zlatí, Jedna hvězda po druhé se tratí, Aby jiným světům svítila, K vyšším citům vesmír vábila: Tak vy jasné hvězdy naší vlasti Pádíte k pramenům rajské slasti, A ty věnce našich nadějí Kvítím umrčím se odějí! – Mnoho blaha odňaly nám hroby, Zkvapna smutné přichvátaly doby; Teď zíráme okem slzícím Za andělem smrti vraždícím. ToběTobě, Českých paní perlo skvoucískvoucí, Kanou na hrob naše slzy vroucí; Tyť jsi byla strážným andělem Nad tvým strážícím nás manželem! – Protož tebe Čechů slzy slaví, Proto plynou slzy manžela; Pohled zhůru ale ten Mu praví: Neplačiž! hlas lásky anděla K blažšímu ji zvolal živobytí, Kde s ní nebude víc rozejití; Tam po boku Antonie*) svojí Choť tvá s tebou se též někdy spojí! –––––––––– *) Šlechetná, spanilomyslná hraběnka Antonia, Josefina, Ernestýna Kolovratovna-Krakovská † 16. ledna 1837 ve Vídni. [5]

Kniha Kvítí na hroby (1842)
Autor Jan Pravoslav Koubek

Další vydání

I. v knize Sebrané spisy veršem i prózou, díl 1 (1857)