PROČ?

Zdeněk Krušina

PROČ?
Proč nedovedu štěstí pochopiti, sám sebe kdysi trpce jsem se ptal. Hlas tichý, vzdálený, jak echa skal jsem slyšel ze tmy noční promluviti: „Jen chtěj, a dovedeš též šťastným býti. Však nemeškej! Co bolí, to nech spát’! Dokud je čas, a ty jsi ještě mlád, radosti, lásky natrhej si kvítí.“ A zvolna zved’ jsem hlavu zadumanou a hleděl kol. Jsem opět sám a sám, a marně hluché tmy se ptám: Je možno, v duši mé, že bílá světla vzplanou? 8