STARÁ PÍSEŇ.
Den sklonil se, a večer zvolna has’,
tmy černé stíny plížily se z lesů,
svit měsíce se nad troskami třás’
starého hradu skalním na útesu.
Do Země Svaté rytíř mladý šel,
by smířil své i otců staré viny.
Však dlouho, dlouho on se nevracel –
Teď stár a chor se vrátil z Palestýny.
Na staré used’ zdi a dávný žal
zašlého mládí v dumnou měnil píseň.
Se ironicky měsíc modrý smál,
že hluché noci bolu svěřil tíseň.
15