Jarní pouť.

Eliška Krásnohorská

Hloh květný svým růžovým příkrovem jest lásce dvou zpěváčků domovem, a přes mladě zelené chlumy roj ptáčat jak stříbrný obláček šumí, teď ve snivé hájové vrcholky sedá a hnízdečka hledá. Svit jarního slunce jak zlatý tok se rozlévá na svěží stráně bok, kde ve stébla rosná i mladá krok lehký teď spěje, stín dívčí teď padá, již vyběhla, zírá tam v daleké kraje a šátečkem vlaje! Ó s bohem, ty střecho tam v údolí, k níž ptáčata letí a šveholí, ty bělostný, kvetoucí sade, ty okno, kde v dlaň šedá hlava se klade, již s bohem a s bohem, ty miloučká chatko, oj, tatíčku, matko! I hledí tam v slzách a s úsměvem. Vzduch plní se jasem a nápěvem a srdečko blaženou tísní. Hlas voláhlas dražší to nejsladších písní, a rameno mužné kol postavy mladé se milostně klade. A koníci řehtají za křovím... ó jarní tu pouť, jak ji dopovím? Již skočila, vsedla mu k boku, svit měsíčné, májové noci v oku, a srdečko hraje slavičím tlukem, líc růžovým pukem. A koníci letí; jen dále, dál! Již s očí ten obraz pozavál, kraj nový se blíží tak jemně, kol mizejí hory a nebe i země, roj ptáčků dvé blaženců provází s plesem i nivou i lesem. V háj ze klenby ještě tak průsvitné zří nebe tak jarní, tak blankytné, a bystřina bujně se vzdýmá. Pouť šťastná! On žínku si v náručí třímá pouť k domovu lásky! Jsou poseti květem ó spěšte! ó letem!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

529. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JEDNA DUŠE. (Adolf Heyduk)
  2. Varoň. (Antal Stašek)
  3. STARÁ POHÁDKA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. Májový lék. (František Chládek)
  6. 39. Jarní krajina. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  8. 11. Vlašťovka si na smrk sedla – (Václav Bolemír Nebeský)
  9. Jaro na Závisti. (Rudolf Pokorný)
  10. Duma v jarní noci. (Adolf Heyduk)