V ČESKÉ CHALOUPCE.

Eliška Krásnohorská

Vy krovy staré, omšené a světničky vy starosvětské, kde všecko jest tak svěcené, tak vetché vše a přec tak dětské, tak zašlé, mrtvé, bývávalé – a svěží přec jak život sám; vy koutky nízké, skrovně malé – a neobsáhlé, neskonalé jak velechrám! V ký kraj se duše odhoupá tím malovaným kolebadlem? Ký duch k ní náhle vystoupá, skryt v kočičkách tam za zrcadlem? Čím to, že srdce vyřezané tam na stolici dubové s mým srdcem v divný soulad plane a zevšad zářné chvění vane tak májové? Tu bábin fěrtoch, samý květ, tam čepec pro veliký svátek s dnem zlatým, starý na sto let, tu modlitby, tam kolovrátek; tu s tulipány strakatými zas žlutý kožich pantáty, a živůtek zde, samé prýmy, jenž k hrdlu zdoben jiskrnými kol granáty. Čím prostinké ty památky nám drahé jsou tak nevýslovně? Proč jako v dětství pohádky nás vábí k sobě očarovně? Ó tím, že každá zdoba tato i každá práce, každá zvěst, že vše, co z ducha lidu vzňato, tak české zrno, ryzí zlato, tak naše jest! Tak svůj, tak věren sobě byl ten lid i v robot robské tíze! Svou víru ctil a velebil svým srdcem v kytli vlastní příze; svůj mrav i jazyk, pýchu svoji, svou hlavu měl, svých dlaní pot, své květy vlažil svými zdroji a znovuzrodil k žití boji svůj, náš to rod! A my teď, jeho dědici, se ženem’ s pachtivými ňadry plout v cizích proudů směsici a maškařit se v cizí hadry. Kde moda v hlasný pozoun vřeští, hned světovost se dere v nás, hned horečkou se všecko třeští a sdírají hned vnuci čeští svých předků ráz. I hanbě v pozlacené říze má klaněti se prostá čest, má zdraví blahořečit hlíze, když světovou a v modě jest. Ó duchu otců, duchu přímý, ty duchu vlastních pravd i kras, věj, zaplaš omamné ty dýmy, dej, ať jsme tvými, necizími a svými zas!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa

171. báseň z celkových 203

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KUMBURSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  2. SKRYTÝ (Karel Dostál-Lutinov)
  3. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  4. Nad hřbitovem. (Josef Kuchař)
  5. VE STÍNU LÍPY. (Svatopluk Čech)
  6. DO SVĚTA ŠIRÉHO. (Svatopluk Čech)
  7. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  8. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  9. STEP. (Svatopluk Čech)
  10. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)