NA VRCHOLU.

Eliška Krásnohorská

Bez dechu stopuji závratnou stezku, jest jako vyryta klikami blesku. Výše a výš pne se k oblaků příkrovu; lidských že kroků to sled? A kdo tam dojde, je možno, by k domovu po srázu dolů se navrátil zpět? Čeho tak vysoko stezička hledá? Zdá se mi přímo, že k slunci se zvedá. Pode mnou mizí a šeří se dolina v časný již večerní chlad. Výš, ještě výše, jak v pohádce hrdina, proniknu mrákavou v slunečný hrad. O každou píď vede nad krajem zkázy stezička zápasy s hroznými srázy; stoupá však, dobývá půdy krok za krokem, smělá i mrštná co had; harcuje poskokem, doráží útokem nad hloubkou zející v slunečný hrad. Zvěděti prahnu již, k jakému cíli člověk tak vzdorně, tak odvážně pílí, za jakou tužbu to s propastmi bojuje, nedbaje trudů a běd! Jaké mu vítězství výše ta slibuje, že k ní tak chtivě si vyšlapal sled? Výšina skály a výšina žití! Hle, jaký palác tam bíle se třpytí! Zahrada při něm se květným zdá ostrovem uprostřed kamenných vln! Vrchol je dosažen – pokryt je hřbitovem, slunečné záře a smíru je pln...

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1259. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poutník. (František Sušil)
  2. DOMOV. (Karel Sabina)
  3. PASTEL (Vladimír Frída)
  4. POSLEDNÍ SLOVO. (Karel Mašek)
  5. Když růže zhasnuly. (Stanislav Mráz)
  6. XXVIII. Ten pohled vážný sbohem-li byl, (Petr Křička)
  7. Stance. (Vojtěch Pakosta)
  8. 3. Jítili mám světem nejšířejším? (Jan Kollár)
  9. Těm, co mi radí. (Jan Daniel Korvín)
  10. 40. Dnes přála bych si natrhati kvítí, (Eduard Just)