Když hledím v měkké oko Tvé.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Když hledím v měkké oko Tvé.
Když hledím v měkké oko Tvé a ono na mně dlívá, čím to, že mi tak tesklivo a úzko v srdci bývá? Vidím v Tvém oku nebe své v prohledné, zlaté mlze; 10 a přec mi při tom pohledu vždy stoupnou v oči slze. Tam srdce jasný odznak zřím, a v něm je „Láska“ psáno; a přec mé srdce chce se ptát, zdali je milováno? Tam čítám, že jsi věčně mou a já že věčně Tvojím; a přec se, drahá, o Tebe, o lásku naši bojím. Kdy zlověstný ten zmlkne hlas, jenž poklid můj tak ruší? Kdy budu zírat bez bolu Tvým okem ve Tvou duši?